1. Organizační prvky

   podmínky Zálesáckého minima .

a) 75% účasti na akcích a omluvená neúčast.
   Formu evidence účasti a způsob omluv neúčasti si vede každé středisko samo.

b) vedení zálesáckého zápisníku
   Každý člen Zálesáka si vede zápisník, ve kterém má poznamenány především datumy schůzek, poznámky ze schůzek, telefony a důležité adresy, informace týkající se VVS a ČS Zálesáka.

c) znalost systému ČS Zálesáka
   Ústřední rada ČS Zálesáka (ve zkratce ÚR ČSZ) je nejvyšším orgánem a je složena z : náčelníka ÚR ČSZ a z náčelníků všech středisek ČSZ. Pod ÚR ČSZ patří jednotlivá střediska. Každé středisko má v čele náčelníka (popř. i jeho zástupce). Při rozhodování pomáhá náčelníkovi Rada starších složená ze všech členů střediska starších osmnácti let.

   Podmínky Zálesácké cesty znalostí

d) znalost o počátcích zájmového pobytu v přírodě a vzniku ČSZ
   Na počátku našeho století, kdy vynálezy dosahovaly svého vrcholu, se ukázalo, že největšími nepřáteli člověka jsou úpadek tělesné a duševní zdatnosti. Prvním propagátorem návratu k přírodě byl Ernest Thompson Seton, lovec, spisovatel, přírodovědec a malíř zvířat.
   Roku 1902 založil v Americe hnutí mládeže zvané Woodcraft Indians. V roce 1904 odjel E. T. Seton se svým učením do Anglie, ale zde narazil na nepochopení. O dva roky později se setkal s generálem Robertem Baden-Powellem. Ten převzal částečně Setonovu myšlenku, ale přizpůsobil ji anglickému prostředí. Své sdružení nazval "scounting". Za necelé 4 roky uchvátil scounting celý svět.
   U nás byl prvním organizátorem skautingu prof. Antonín B. Svojsík. Anglický skauting přizpůsobil mentalitě našeho národa. Mládež, která nemohla nebo nechtěla vstoupit do Svazu skautů, začala propagovat trampig - naprosto svobodné toulky přírodou.
   Vývoj skautingu i trampingu byl zbrzděn světovou válkou.

2. Poznávací prvky

   podmínky Zálesáckého minima

a) znalost kulturních, přírodních a technických památek v ČR
   Je nutná znalost nejméně pěti památek (nezáleží na tom jsou-li to kulturní, přírodní či technické) v nejbližším okolí sídla základny střediska.

b) znalost fauny a flóry ČR
   Je třeba znát nejméně pět druhů zvířat žijících v bezprostředním okolí základny, jejich popis, způsob života, stravu. Taktéž popsat pět nejčastěji vyskytujících se rostlin v okolí a vědět o nich kdy kvetou, jsou-li jedovaté, léčivé, vzácné,...

a) znalost fauny a flóry
   Je nutná znalost minimálně dvaceti zvířat - zástupců srstnaté zvěře, ptáků, plazů, obojživelníků, hmyzů, ryb - znalost jejich života.
Znalost 10 bylin a 10 dřevin, jejich výskyt a využití.

b) znalost úkazů na obloze ve dne a v noci
   Určení a nalezení těchto šesti souhvězdí na noční obloze: Velký vůz (Velká medvědice), Malý vůz (Malá medvědice), Orion, Labuť, Lev, Cassiopea, ...

Mraky (druhy) -cirrus = řasovité, lehké, zářivé. Vysoko na obloze.
-cumulus = bílé, s rovnou základnou a nahoře kadeřavé, kupovité, rychle se mění.
-stratus = vypadají jako mlha, ale nedosahují na zem. Celá obloha je šedivá.
-cumulonimbus = obrovské kupovité bouřkové mraky, dole tmavé, nahoře do tvaru kovadliny.
-cirrostratus = mléčný závoj, vytváří okruží kolem slunce a měsíce.
-cirrocumulus = stádo beránků, řasokupa.

   Popřípadě ještě -

-altocumulus = věžičkovité vysoké beránky.
-altostratus = olovnatě šedý závoj.
-stratocumulus = polštářkovité, pravidelné.
-nimbostratus = šedivé, neurčitého tvaru, tmavé deštivé.

   Duha je jevem v atmosféře podmíněný lomem a odrazem přímých slunečních paprsků a vodních kapek padajících srážek. Světlo se rozkládá na spektrální barvy - na vnější straně je červená na vnitřní fialová. Někdy je viditelná druhá duha s obráceným sledem barev.
   Slunce je hvězda, která se nachází nejblíže Zemi,je největší a obíhá kolem něj 9 planet.
   Měsíc obíhá naši zemi ,vídáme ho ve 4 fázích -Nový Měsíc nelze spatřit, první čtvrť - dorůstání, úplněk, třetí čtvrť - couvání
   Hvězdy jsou ohňové plynové koule. Vyzařují světlo, třpytí se, blikají.
   Planety jsou nebeská tělesa, která obíhají okolo Slunce, ale nemají vlastní světlo. Ve sluneční soustavě je jich devět : Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun a Pluto.

c) předvídání vývoje počasí
   Hezké počasí naznačuje: -červený nebo tmavožlutý západ slunce, po západu slunce se objeví mračna, čisté a jasné vycházející slunce, světle modrá obloha ve dne, hodně rosy ráno a večer, mlha padá ráno k zemi, tráva a křoviny jsou ráno plné pavoučích sítí, ptáci létají vysoko, kouř stoupá kolmo,
   Bude pršet jestliže: -k večeru se tvoří těžké mraky, tzv. "hrady", jsou kruhy okolo slunce nebo měsíce, mlha stoupá vzhůru , tráva je ráno a večer zcela suchá, není rosa, dálky jsou velmi jasné, zvuk se rozléhá do dálek, náhlé ticho, dusno a těžké černé mraky věští bouřku, šíří se zápach z kanálů, kouří se z lesů, vlaštovky létají nízko nad zemí, kohout večer hlasitě kokrhá, vrány krákají.
   Vítr bude jestliže: -je večer jasno a jsou červánky, je západ slunce opálově žlutý
   Mráz bude jestliže: -je červený západ slunce a jasná obloha
Změna počasí nastane po příchodu beránků a dvojité vrstvy mraků

d) základní znalost nerostů a hornin
Pět nerostů:
-křemen - průhledný, průsvitný nebo až neprůhledný nerost různých barev = odrůd:
bez barvy = křišťál
světle žlutá, zlatavě žlutavá = citrín
světle růžová, růžově červená = růženín
fialová = ametyst
zelená, červená, červenohnědá = avanturin
hnědá, šedohnědá = záhněda
tmavě hnědá, černá = morion
-magnezit - nerost bez barvy, bílý, šedý, žlutavý nebo černavý; průhledný, průsvitný či neprůhledný,
-sůl kamenná - krystalický nerost průhledný nebo poloprůhledný bez barvy, bílý, žlutý, modrý, fialový, červený nebo oranžový. Rozpustný ve vodě.
-síra - žlutý, žlutooranžový či hnědavý nerost, průhledný či průsvitný,
-zlato - zlatožlutý, světležlutý, hnědavý či hořčicově žlutý nerost s kovovým leskem, poddajný, tažný, kujný a ohebný.
Nerosty (neboli minerály) jsou základní stavební prvky hornin.

Pět hornin:
-žula - drsná a tvrdá hornina, tvořená většími zrny. Snadno rozpoznáme, z čeho je složená: destičky světlé nebo tmavé slídy, krystalky bílého křemene a světlešedého nebo červeného živce,
-čedič - je ztuhlá sopečná láva. Bývá obvykle šedý a velice tvrdý. Je tvořen hmotou, v níž lze pod lupou rozlišit ma ličké krystalky,
-pískovec - vzniká slepením milionů zrníček přírodním cementem (např. jílem). Ten může být velice tvrdý. Používá se na obrubníky chodníků. Naopak z nejjemnějšího pískovce se vyrábějí brousky.
-uhlí - černá (hnědá) lesklá hornina obsahující především uhlík. Uhlí vzniklo zuhelnatěním dřeva pradávných lesů. Někdy se v něm vyskytují nádherné zkameněliny listů a dřeva. Tenhle kámen hoří !
-břidlice - je jílovitá vrstvená hornina. Břidlicová deska je velmi jemná břidlice, jejíž vrstvy (lístky) se lehce oddělují.

e) znalost kulturních, přírodních a technických památek v nejbližším okolí
   Je třeba znát minimálně 10 kulturních, přírodních a technických památek v nejbližším okolí základny (pro Prahu západ např. Karlštejn, Křivoklát, Točník, Žebrák, Tetín, Dobřichovický zámek, Karlický kostel, Svatý Jan pod skalou, Koněprusy, Velká a Malá Amerika) + minimálně 10 takovýchto památek významných z hlediska celé České republiky (Pražský hrad, Karlštejn, Křivoklát, Rábí, Hluboká, Českomoravský kras, Adršbašské skály, Český ráj, Petřínská rozhledna, Pražský orloj, Třeboňské rybníky).

f) zpracování zadaného vlastivědného průzkumu

3. Zeměpisné prvky

   podmínky Zálesáckého minima

a) znalost orientační růžice
Stačí základní znalost světových stran podle růžice:
N (north) = sever
S (south) = jih
W (west) = západ
E (east) = východ

b) topografické a turistické značky
Znalost alespoň těchto: komunikace (jakýkoliv druh cesty), sídla, vodní plochy, zalesněné plochy a pole, turistická značení cest.
To vše v rozsahu map Klubu českých turistů (KČT).

c) práce s mapou, buzolou, určení azimutu
   Tj. zorientovat mapu podle okolních jevů nebo přiložením buzoly do pravého dolního rohu a nasměrováním střelky na sever. Azimut v přírodě určíme tak, že z výchozího místa natočíme buzolu směrem, kterým máme jít a otáčením kruhové stupnice dostaneme magnetickou střelku mezi rysky. Azimut určuje ryska na pevné části buzoly. Máme-li určený azimut, nařídíme ho na rysku na pevné části buzoly a otáčením celé buzoly položené na vodorovném podkladě se snažíme dostat magnetickou střelku mezi dvě rysky umístěné na otáčecí kruhové stupnici. Směr pochodu je určen ryskou na pevné části buzoly.

d) odhad vzdálenosti
Odhad vzdálenosti "podle oka" a odkrokováním.

   Podmínky Zálesácké cesty znalostí

a) určení světových stran podle okolních jevů, nebeských těles a magnetické střelky
Podle okolních jevů
   -mraveniště je na severní straně strmější než na jižní
   -letokruhy na pařezech jsou hustěji seskupené směrem k severu
   -lišejníky bývají většinou na severní straně
   -hustší koruna stromu směrem k jihu (od severu jdou silnější větry)
   -stín jestliže zapíchneš kolík do země a v pravé poledne budeš sledovat vržený stín, ukáže ti sever. Toto pravidlo platí pro severní polokouli. Neplatí pro rovník.
   -hodinky: malou ručičku hodinek namíříme ke Slunci, úhel mezi dvanáctkou a malou ručičkou rozpůlíme. Spojnici středu hodinek a tímto bodem ukazuje na jih.
   -oltáře kostelů jsou orientovány zpravidla na východ
Podle nebeských těles
   Pomocí hvězdy zvané Polárka nebo Severka. Ta ukazuje sever. Najdeme ji, když prodloužíme 5x spojnici zadních kol souhvězdí Velkého vozu. (Je také poslední (3) hvězdou oje Malého vozu.)
Pomocí magnetické střelky
   V kompasu i buzole je magnetická střelka, která svou špičkou ukazuje k severu.

b) znalost topografických značek, turistického značení, lesních značek a značek pro vodní dopravu
   Nutná znalost všech topografických značek v rámci map KČT + znalost dalších specializovaných map, např. vojenských, lesnických porostových, leteckých snímků, autoatlasů, map ulic atd., které se od sebe liší obsahem a užitím.
   Znalost turistického značení na mapě i v terénu, tj. pásové značení, místní značení, naučná stezka.
   Lesní značky jsou předem dohodnuté (dané) symboly z větví, kamenů, šišek a dalších přírodních materiálů.
   Značky vnitrozemské plavby platí pro větší plavidla. Sportovní lodi mohou plout i mimo plavební dráhu, pokud tím není ohrožena jejich bezpečnost. Je ale nutné znát značku pro zákaz zakotvení, zákaz stání, zákaz uvazování lodí ke břehům, jez, kotvení povoleno a tábořiště pro vodáky.

c) čtení topografických map a znalost určování souřadnic bodů
   Ke čtení map je nutná znalost měřítka, symbolů, pomocných čar... Na každé mapě je zakreslena souřadnicová mřížka pro lepší orientaci, čtení z mapy a určování souřadnic bodů.

d) postup podle mapy a buzoly

4. Zdravotnické prvky

   podmínky Zálesáckého minima

a) dodržování osobní hygieny při pobytu v přírodě
   Při pobytu v přírodě je nutné s sebou mít (a používat) především: mýdlo a ručník, žínku, kartáček a pastu na zuby, kapesníky, toaletní papír...

b) znalost základního ošetření a způsobu přivolání pomoci
   Odřeninu je třeba omýt, vyčistit nečistoty z rány, vydesinfikovat (Septonexem, peroxidem vodíku či jodovou tinkturou) a přelepit náplastí. Hlubší rány převážeme obvazem. V nouzi postačí čistý kapesník.
   Třísky vyjmeme čistou jehlou či špendlíkem a ránu vydesinfikujeme.
   Včelí či vosí štípnutí ošetříme tak, že vyjmeme nejprve žihadlo a ránu potom potíráme cibulí nebo podstatně zředěným octem a přikládáme studené obklady proti otoku. Alergikům na štípnutí hmyzem je nutné podat Dithiaden proti otokům a ihned navštívit lékaře.
   Pomoc přivoláme hlasitým voláním (nejlépe řevem "pomóóóóc") nebo vyhledáním pomoci v nejbližším stavení nebo po nalezení funkční telefonní budky vytočením čísla 155 - První pomoc. K tomuto telefonování není třeba žádných mincí či telefonní karty. Do telefonu oznámíme své jméno, kde jsme, místo, kde ke zranění došlo, o jaké zranění se jedná a kolik je zraněných. Popřípadě se se zachránci domluvíme, kde na ně počkáme.
   Dalšími důležitými telefonními čísly jsou: 150 - Hasiči a 158 - Policie, kde se taktéž dovoláte pomoci.

   Podmínky Zálesácké cesty znalostí

a) dodržování zásad os. hygieny při pobytu v přírodě
   Do osobní hygieny zahrnujeme především: mytí rukou několikrát denně, mytí vlasů alespoň jednou týdně, česání vlasů alespoň jednou denně, čištění zubů minimálně dvakrát denně, otužování, stříhání nehtů, péče o oděv a obuv ...

b) znalost vybavení osobní a oddílové lékárničky (brašny)
Osobní -obvazový materiál: gáza 4x, náplast, hydrofilní obinadlo, sterilní obvaz, obinadlo škrtící pryžové, trojcípý šátek, vata,
   -zdravotní pomůcky: kapesní nůž, nůžky, pinzeta, rouška PVC, rouška resuscitační, teploměr v pouzdře, zavírací špendlíky, TRAUMACEL zásyp
   -ostatní pomůcky: záznamník s tužkou, tablety pro přípravu pitné vody, rukavice,
   -léky: Paralen, Carbosorb, Kynedril, Opthal, Septonex spray, Dithiaden, Spofa tabl., Natrium, Soda
Oddílová -obvazový materiál: gáza hydrofilní, obinadlo pružné, náplast – rychloobvaz, obinadlo sterilní, vata, sterilní mul, obinadlo škrtící pryžové, dlahy, rukavice, pinzeta, šátek trojcípý, zavírací špendlíky různých velikostí, baterka, lékařský teploměr
   -léky: Calcium Panthotenicum, Paralen, Iodisol, Carbosorb, Benzín lékařský, Hypermangan, Opthal, Plumbin, Septonex, Endiaron, Chloramin B, Kynedril, Dithiaden, Opthalmoseptonex, Stopangin, Superpyrin, Acylpyrin, Jox

c) znalost poskytnutí základního ošetření a první pomoci
Základní ošetření
   a) klíště -zakápnout olejem, vytočit nezáleží na kterou stranu, klíště spálit, místo, kde bylo klíště zakousnuté, vydezinfikovat
   b) štípnutí komárem -štípance neškrábat, dát na ránu čpavek, rána pak nesvědí
   c) štípnutí vosou -rána doprovázená otokem, na místo vpichu přiložíme cukr, čpavek nebo rozkrojenou cibuli, studený obklad. Při včelím píchnutí je nutné nejprve vyjmout žihadlo.
   d) krev z nosu -postiženého posadíme do předklonu, aby krev mohla vytékat. Na zátylek a kořen nosu přiložíme studený obklad, popřípadě stiskneme kořen nosu dvěma prsty a do nosní dírky vložíme Gelaspon
   e) úpal a úžeh -úpal je způsoben vedrem a dusnem, úžeh je způsoben sluníčkem.
   -příznaky úpalu a úžehu: bolesti hlavy, nevolnost, mdloby až bezvědomí; ohrožena funkce mozku, hrozí zánět mozkových blan
   -ošetření: postiženého dáme do stínu, dáme mu pít po lžičkách (dobré je do tekutiny přidat sůl, a to na 1 litr 1 lžičku soli), na hlavu a na hrudník dáváme studené obklady nebo postiženého ponoříme do mělké lázně studené vody, vždy pod přímým dohledem.
   f) uštknutí hadem - dáme zaškrcovadlo nad ránu, aby otrávená krev nešla do srdce. Na rozdíl od zaškrcovadla při krvácení je potřeba v tomto případě zaškrcovadlo na chvíli povolit a znovu zaškrtit výše. Je nutné podat do 4 hodin sérum. Postižený se nesmí pohybovat, musí být v klidu, aby se mu nerozproudila krev - jed by se pak rychleji dostával do krevního oběhu.
   g) krvácení podle druhů:

   -tepenné - krev je světle červená, z rány vystřikuje nebo prudce vytéká v souladu s pulsem.
   Ošetření: -ránu obnažit a posoudit o jaký druh krvácení jde. Při silném tepenném krvácení stlačit tepnu nad ranou směrem k srdci nejlépe v tlakovém bodě vždy proti kosti nepřerušovaným tlakem (účinnost se pozná podle slábnutí krvácení). Přiložit tlakový obvaz, zkontrolovat, zda krvácen nepokračuje. Pokud je krvácení stále silné, použít ještě zaškrcovadla. Napsat čas zaškrcení, nepovolovat a urychleně přivolat lékaře. Postiženého uložit na záda, pokud je v bezvědomí, tak do stabilizační polohy se zvednutýma dolníma končetinama. Zabránit prochladnutí nebo přehřátí.
   -žilní - krev je tmavá, volně vytékající, nepulzuje.
   Ošetření: přiložit sterilní mul nebo gázu, obvázat pevně obvazem. Při silnějším žilním krvácení používáme jako u tepenného tlakový obvaz.
   -vlásečnicové - méně intenzivní, spíše z nehlubokých plošných ran, krev je světlejší. Ošetření: sterilní krytí, přelepit náplastí.
   -smíšené - současné poranění tepen, žil i vlásečnic. Ošetření: jako tepenné krvácení.
   h) zlomeniny a výrony
   zlomeniny zavřené -znehybnit končetinu. Pokud nemáme dlahu - tvarovat dle zdravé končetiny, horní končetiny na šátkový závěs.
   zlomeniny otevřené -spojené většinou s tepenným krvácením + kost kouká ven (nezatlačovat zpět). Stisknout tlakový obvaz, sterilně přikrýt ránu a přiložit tlakový obvaz. Znehybnit -dlahu vypodložit v místě kloubů, uzel na nártu a hraně dlahy. Vázat přes nárt, těsně pod zlomeninou, nad ní a nad kloubem. Bez dlahy nohy přivázat k sobě a vypodložit
i) pokousání -omýt mýdlem = je to účinné proti vzteklině. Pokud poraněný není očkován proti vzteklině, na protitetanovou injekci
j) předmět v ráně -nevytahovat z rány, ránu pouze sterilně překrýt a dopravit k lékaři

d) znalost základních přírodních léčiv a jejich použití
Je nutné znát alespoň 5 takových léčiv, jejich charakteristiku a používání.
   Bez černý- plody - vnitřně v nálevu při zánětlivých chorobách močových cest, při zánětech močového měchýře. Jedovaté - použití jen na lékařský předpis.
   Jitrocel kopinatý- listy - použité zevně ve formě obkladů z rozmačkaných listů na mokvavé lišeje a špatně se hojící rány. Použité vnitřně v nálevu při nemocech dýchacích orgánů se silným zahleněním (kašel, černý kašel, katar průdušek) a při poruchách trávení provázeném zácpou.
   Heřmánek lékařský- květy - použité zevně v obkladech nebo prášku na špatně se hojící rány, hemeroidy a spáleniny. Dále jako nálev - kloktadlo při nemocech dutiny ústní a hrtanu, obklady a vymývání očí při očních zánětech. Použité vnitřně ve formě nálevu při střevních a žaludečních poruchách a křečích trávicího traktu. Také při průjmových onemocněních a při zánětech močových cest.
   Šípek (růže šípková)- plody - vnitřně ve formě čaje z rozmělněných plodů jako posilující prostředek, který zároveň snižuje pohotovost ke krvácení. Je také účinný při zánětu horních a dolních cest močových. Jeho účinky působí také proti zácpě. Šípky jsou jedním z nejbohatších zdrojů vitamínu C.
   Smetanka lékařská (pampeliška) - kořen - vnitřně v nálevu při špatné kontrakční a vyprazdňovací funkci žlučníku, žaludku, při zánětech močových cest a ledvinových keméncích. Doporučuje se užívat čaj při cukrovce - čerstvé listy - jako zeleninu při chorobách výměny látkové.

5. Tábornické prvky

   podmínky Zálesáckého minima

a) znalost a dodržování výzbroje a výstroje dle druhu akce + KPZ
   Jednodenní výlet: kromě oblečení, které máme na sobě (přizpůsobené roční době), je vhodné přibalit náhradní ponožky, někdy třeba i svetr. Nezapomeneme ještě: pláštěnku, kapesník, nožík, KPZ, zápisník a tužku. Podle potřeby bereme: jídlo, pití, ešus, lžíci, toaletní potřeby, ...

b) znalost základních uzlů
   Do ZM stačí znalost třech základních uzlů, např. očko, osmička, lodní smyčka, popř. liščí smyčka.

c) znalost základních typů stanů, jejich stavby a údržby
   "Áčko" = stan typu "A" s plátěnou podsadou či bez ní.
Jehlan - sestavený ze dvou kosočtverečných celt.
Tee-pee.

d) znalost letních bivaků a vhodnost jejich použití
   Bivak = přirozené, upravené nebo vybudované místo v přírodě určené k přespání. Bivakování = nocování v přírodě, v bivaku.
Letní bivaky můžeme vyrobit z větví smrků poskládaných na sebe, aby se překrývaly. Dále můžeme k výstavbě bivaku použít i celtu zavěšenou pod větví, na strom, přichycenou ke skále či kupce sena.
Hrobeček - celta vyztužená pružnými pruty. Další možnosti je spánek pod převrácenou lodí.

e) znalost založení, udržení a likvidace užitkového ohně
   Je nutné znát a umět používat užitkové ohně, kdy kotlík je postaven na kamenech, či zavěšen na prutech nad plameny.

f) znalost zásad pobytu v přírodě
   Desatero člověka v přírodě:
1. V přírodě se chovej tak, abys viděl a při tom sám nebyl viděn. Jen zelenáč hlukem a hlasem ohlašuje svou přítomnost na kilometry daleko.
2. Nesahej na žádné divoké zvíře, ani mrtvé. Pamatuj, že vzteklina je smrtelná nemoc.
3. Nelámej větve a netrhej květiny. Zničit rostlinu, která rostla rok, jen abys měl klacek na opečení buřtu, je zločin proti přírodě.
4. Nezakládej ohniště tam, kde už jedno existuje. Pokud najdeš ohniště na nevhodném místě, zahlaď jej.
5. Než opustíš ohniště, ulej důkladně oheň a zahlaď stopy. Požár, který bys svou neopatrností způsobil, se může stát osudným i tobě.
6. Než opustíš tábořiště, uveď vše do původního stavu. Moudrý člověk neničí místa, kam se může někdy vrátit.
7. Neznečišťuj vodní zdroje ani mýdlem nebo pastou na zuby. Čistá voda je největším bohatstvím přírody.
8. Veškeré obaly (plechovky, kelímky, apod.), které jsi do přírody přinesl, si odnes také zpátky.
9. Nepal na ohni plastové odpady, při spalování na otevřeném ohni se uvolňují jedovaté látky. Bezpečně tento odpad zlikviduje jen specializovaná firma.
10. Po vykonání tělesných potřeb zahrab jak "výtvor", tak papír. Jinak nevíš, kdy do toho sám šlápneš.

   12 zákonů lesní moudrosti :
-buď odvážný, mlčenlivý a poslouchej,
-buď čistý, silný a vždy ochraňuj přírodu,
-mluv pravdu, buď pokorný, hraj čistě dle pravidel,
-buď laskavý, ochotně pomáhej, žij radostně.

   Podmínky Zálesácké cesty znalostí

a) znalost a dodržování výzbroje a výstroje dle druhu akce + KPZ
   Jednodenní výlet: viz ZM
Vícedenní výjezd:
   Výstroj = oblečení a obuv.
   Výzbroj = součásti turistického vybavení.
Každý, kdo chce splnit Zálesáckou pochodeň si musí umět sám zabalit a zabalené věci používat.

b) druhy batohů a jejich balení
   Krosna má pevnou kovovou konstrukci umístěnou vně. Samotný "prostor pro věci" lze z konstrukce sejmout. Vnitřní prostor bývá členěn na 2 oddíly.
   Kletr je určen pro náročnější turistiku. Odlehčená konstrukce je uvnitř kletru. Z vnější strany kletru je umístěn systém popruhů (pásů, řemínků) pro pohodlnější nošení a pro připevňování další výzbroje. Vnitřní prostor bývá členěn zpravidla na 2 oddíly.
   Batoh bez zádové konstrukce. Vnitřní prostor nebývá členěn.
   Batůžek je nejmenší a používá se zpravidla na jednodenní výlety.

c) založení, udržení a likvidace užitkového ohně
   - Vybereme správné místo dost daleko od stromů, suché trávy, stohu, obilí - a to alespoň 50 metrů. Ideální je kamenitá nebo písčitá zem blízko vody.
   - Budoucí ohniště ohraničíme kruhem z kamenů nebo písku, aby se oheň dále nešířil. Kameny nesmíme brát z vody, neboť by pukaly. Opuka (jak již z názvu slyšíme) také není nejlepší. Na louce ještě vyrýpneme drny trávy a uložíme je do stínu aby neuschly a po ukončení používání ohniště se s nimi mohlo místo přikrýt.
   - Při rozdělávání ohně na sněhu nejprve sníh odklidíme, udusáme, na ten položíme rošt ze syrových kulatin a na něm teprve oheň rozděláme. Když napadne málo sněhu je možné prohrabat se na zem a založit oheň na zemi.
   - Podle toho jaký oheň budeme zakládat (slavnostní, užitkový), vybíráme místo.
   - Před rozděláním ohně si připravíme dostatečnou zásobu palivového dříví.
   - Jako podpal si připravíme hrst suchých smrkových, či březových větviček, kousky březové kůry, na haluze položíme silnější větve (nejlépe do hvězdice, či pyramidy) tak, aby vzduch měl dostatek místa k proudění a plamínek k přeskakování z větvičky na větvičku.
   - Po lijáku nesbíráme větve ze země, ale olamujeme suché větve, hlavně ze smrku. V nouzi lze použít i třísek naštípaných ze středu suchého polena.
   - Vlhké dřevo rozestavíme okolo ohně tak, aby teplo a kouř rozložené dřevo vysušovalo.
   - K přikládání používáme čisté dřevo, bez mechů, lišejníků a zeleného chvojí (pokud nechceme jen zahánět komáry ….)
   - Pak stačí jen škrtnout sirkou. Abychom nevyškrtali celou krabičku bez požadovaného účinku, budeme se snažit stoupnout si zády k větru. Sirku můžeme zabalit do kornoutku, abychom si úspěch pojistili.
   - Oheň můžeme také rozdělat pomocí tření dvou dřev, lupou nebo křesáním pazourku o ocílku.
   - Neustálým přikládáním nových polen můžeme oheň udržovat libovolně dlouhou dobu. Lépe hoří rozštípaná polínka než kuláče.
   - Při likvidaci necháme ohniště zcela vychladnout nebo žhavé uhlíky zalijeme vodou či zasypeme pískem. Studený popel a nedohořelé klacíky zakopeme, kameny odneseme na svá původní místa a do jámy po ohništi vrátíme drny trávy. Nikdo nesmí poznat, že tu bylo ohniště !!!

d) znalost užitkových ohňů a vařičů
   Používané pro přípravu potravin v přírodě. Kotlíky a ešusy věšíme na různé závěsy nebo na kameny. Během doby, po kterou oheň potřebujeme (vaření, sušení), udržujeme oheň v takovém stavu, aby pod předmětem, který je zahříván byl stále plamen. Při otevřeném ohni s několika nádobami přikládáme dlouhé kusy vytvoříme tzv. dlouhý oheň, který nádoby nejen ohřívá, ale lze na něj položit pánve na smažení, pečení. Přikládáme ze strany, odkud jde vítr. Vedle ohně máme zásoby dříví složeného do hranice, nikde se kolem ohně nepovaluje kuchyňské nádobí, obaly s jídlem. Velikost a žár ohně se řídí množstvím a hrubostí přikládaného dřeva, nebo jeho druhem a tvrdostí. Prudkého žáru se docílí přikládáním tenkých větviček z měkkého dřeva, pro déle trvající vaření je lépe použít silnější polínka. Tvrdé dřevo (dub, buk, javor) dává dostatek popela a má velkou výhřevnost. Rychle hoří syrové dřevo olše, akátu, a jehličnatých stromů. Dodržujeme zásadu - hodně plamene, málo kouře.

e) znalost slavnostních ohňů a jejich symboliky
   Slavnostní nebo také besední či táborové ohně mají dávat předev ším světlo, přílišný žár není nutný. Používají se při slavnostních událostech.
   PAGODA - je nejpoužívanějším slavnostním táborovým ohněm. Stavba má tvar čtyřbokého jehlanu, různě vysokého. Rychle se rozhoří. Má být orientována dle světových stran.
   HRANICE - lze jí dokázat největšího žáru. Skládá se ze stejně dlouhých polen do tvaru krychle nebo hranolu.
   PYRAMIDA - není tak pracná jako pagoda či hranice. O středový zaražený kůl se opírají další polena do tvaru kužele.
   Symbolika: Kolem každého ohně musí být postaven kruh z kamenů. Jsou-li tyto kruhy dva, tvoří posvátný kruh, do kterého smí při přikládání vstupovat pouze strážce ohně, a to tak, že vnější kruh otevře odsunutím jednoho z kamenů. Po celou dobu hoření nikdo nesmí nic do ohně vhazovat, jinak by ho tím znesvětil. Na konci sezení se posvátný kruh otevírá i pro ostatní.
   Písková kresba kněze kmene Navahů: Oheň je symbolem Velkého Ducha - kolem něho se nakreslí velký kruh. Na každé ze 4 stran se zapálí další ohníček. Říká se jim Síla, Krása, Pravda a Láska. Vychází z ústředního ohně skrze Ducha, Tělo, Mysl a Službu. Z každého ohníčku vycházejí tři zlaté paprsky - ty symbolizují 12 zákonů lesní moudrosti" -buď odvážný, mlčenlivý a poslouchej.
   -buď čistý, silný a vždy ochraňuj přírodu,
   -mluv pravdu, buď pokorný, hraj čistě dle pravidel,
   -buď laskavý, ochotně pomáhej, žij radostně.

f) zásady a praxe vaření v přírodě
Analogicky jako písmeno c) těchto prvků.

g) znalost bivaků a vhodnost jejich použití
   Bivakování je umění přečkat noc: BIVUAC- francouzský název pro vojenský tábor pod širým nebem. Po celém světě se podle toho říká nouzovému přenocování bez stanu, ale přece jenom s nějakou střechou nad hlavou.
   Zpravidla volíme možnost přespání, které dá nejméně práce s přípravou přístřešku. Nejdůležitější je vybrat vhodné místo.Takové, aby bylo za větrem, chráněné před sesuvem kamení, či pádu stromů a umístěné tak, aby nás při dešti nevyplavila voda. Místo si vyhledáme ještě před setměním a orientujeme je nejlépe na východ či jih. Místa u vody jsou nevhodná, místu na svazích dáváme přednost před dolíkem.
   V bivaku, pokud nemáme karimatku či nafukovačku, si musíme zařídit improvizované lůžko. Musí být uděláno tak, aby chránilo tělo před vlhkostí a chladem od země. Toho docílíme oddělíme-li tělo izolační vrstvou od země. Na lůžko můžeme použít suchou trávu, slámu (pozor na alergiky), smrkové větve, které překryjeme celtou, nebo pláštěnkou. Nočním chladem trpí nejvíce nohy. I při bivakování si musíme zouvat boty a vyměňovat si na noc ponožky ( volné a teplé), a pokud možno si na noc nohy umýt. Zkušenosti radí, jít si lehnout dřív, dokud je tělo rozehřáté činností a nevychládlé ponocováním u ohně. Tělo tak lépe udrží teplotu a lépe se usíná. Také je možno dát do spacáku rozehřátý kámen zabalený v bavlněné tkanině, či něco podobného.
   Toto jsou všeobecné zásady, pokud ale chceme aby náš bivak byl nepozorován, skrytý, musíme volit taková místa, která:
   - jsou nenápadná
   - neumožní snadný přístup a tichá překvapení odpočívajícího
   - umožňují výhled na přístupovou cestu
   - v případě nouze umožní rychlé zmizení
Proto jsou výhodné horské a zalesněné svahy a oplocenky, členitý a nepřehledný terén. Nebuďme bláhoví, ideální terén stejně nikdy nenajdeme, proto upřednostníme takové podmínky, které nám nejvíce vyhovují.
Znalost 5-ti druhů letních bivaků – přírodních a umělých
   -přírodní: hodí se k přenocování ihned, či po malé úpravě. Patří sem svěšené koruny jehličnatých stromů, kořeny či koruny vývratů, skalní skuliny, převisy, jeskyňky atd. Často stačí malá úprava stanovým dílcem či igelitem k vytvoření dobrých podmínek k noclehu.
   -umělé- různé přístřešky z tyčoviny, stromků, chvojí, celt, igelitů, specielní bivakovací vak (zvaný Žďárák).
   -stanový dílec (celta) – hrobeček – celta vyztužená pruty
   -roverák- přístřešek z několika spojených celt
   -igelit – nekonečný pytel, pařeniště, podložka po spacák
   -Žďárského pytel- vak z nepromokavé tkaniny o velikosti 200x80 cm na třech stranách sešitý.
   -tulácká plachta-čtverec 200 x 200 cm s poutky v každém rohu a v prostředcích stran , na mnoho různých staveb dle fantazie a podmínek.
   Dále lze bivakovat pomocí lodí, tropik atd. Meze fantazie lze popustit.
Znalost 3 druhů zimního nouzového přenocování:
   Do zimních bivaků lze zahrnout různé přístřešky známé z letního bivakování, zaházené sněhem, záhraby, kaverny či eskymácké iglů.
   Záhrab je vyhrabaná díra ve sněhu, zakrytá lyžemi ,holemi , přikrytá igelitem, celtou, igelitem ,nebo chvojím, nahoře samozřejmě sněhem (kvůli teplotě.).
   Kaverna – jeskyňka vyhrabaná ve vysoké závěji
   Eskymácké iglů - poměrně přesná stavba ze sněhových kvádrů. Sníh musí být na stavbu přemrzlý. Sněhové kvádry se vykrajují polní lopatkou, nožem, kusem plechu, nebo sněhovou pilou. Způsob stavby:
   Pokud v zimě stanujeme, tak na místě určeném pro stavbu stanu odhrabeme sníh až na zem ( aby pod námi neroztával) a z tohoto sněhu uděláme kolem stanu stěny minimálně tak vysoké jako je stan. Přístup ke vchodu uděláme lomený, jako vchod do iglů.

POZOR ! Při nouzovém bivakování zarazíme ke vchodu lyži,hůlku s něčím nápadným nahoře. Pro orientaci zachráncům.

h) znalost požadavků na vhodné umístění tábořiště a podmínek jeho zajištění
   V místech, kde se může volně stanovat je ideální tábořiště krátkodobé
   -rovné, suché, travnaté místo chráněné proti větru
   -v blízkosti zdroje pitné vody
   -blízko lesa
   -otočené k jihovýchodu (brzy ráno uschne rosa na stanech)
   -pozor na mraveniště, kapradiny (drží se v nich klíšťata), osamělé stromy (může do nich uhodit blesk), dolíky (drží se v nich voda), v horách na suťová pole
   -v údolí bývají noci chladné, o pár metrů výš na kopci je tepleji
   -při putování hledej vhodné tábořiště minimálně 3 hodiny před setměním.
   Místo pro dlouhodobé tábořiště musí splňovat mnohem více požadavků: velká, suchá, pokosená louka (i s místem pro hry), chráněná proti větru, ale otevřená ke sluníčku, blízkost lesa, dostatek pitné vody, užitková voda, sjízdná přístupová cesta (pro auto s táborovou výbavou, pro sanitku), možnost nakupování potravin v blízké obci (nejvýše 2 hodiny pěšky), blízkost telefonu.
   V dnešní době takřka nedostupný ideál.
   Dlouhodobé táboření na jednom místě musí povolit majitel pozemku, okresní hygienicko-epidemiologická stanice, která také přezkouší pitnou vodu, v chráněné krajinné oblasti její Správa. Nejbližší lesní závod pak povolí odběr suchého dřeva.
   Volné táboření v přírodě je u nás zakázáno. Zvlášť přísný zákaz platí pro národní parky, chráněné krajinné oblasti a přírodní rezervace. Přenocovat bez povolení mimo veřejné tábořiště můžeš pouze nouzově, jednorázově. Ráno uveď místo do původního stavu.
   Veřejná tábořiště jsou zakreslena na turistických mapách. Bývají vybavena zdrojem pitné vody, hygienickým zařízením a jsou poblíž lesa, odkud je možné nosit dříví na oheň.

i) účast na stavbě a likvidaci tábora
   O tom ,jak bude vypadat tábor, má každý své představy. Většinou se rozhoduje podle terénu, světových stran, místní orientace potřebných prvků (potok, studánka, přístupová cesta, vzdálenost od lesa, skály…)
   Na místě, kde chceme umístit stálý tábor musí být prostor pro umístění stanů, nejlépe do nějakého přehledného tvaru. Obdélník, podkova, kruh, čtverec i netopýr – to mohou být tvary Vašeho budoucího tábora. Tady je možno popustit uzdu fantazii, vždycky však musíte vycházet z daného prostoru. Měl by být přehledný kvůli střežení a situován tak, aby jej ráno probouzelo slunce.
   Stany stálých táborů by měly být na podsadě. Podsady jsou jeden z nejstarších vynálezů našich prvních táborníků- junáků, z roku 1913. Mohou být už dopředu udělané z krajinek, nebo hoblovaných a falcovaných desek, nebo je stloukáme až na místě na zatlučené kůly. V současnosti upřednostňujeme předem připravené, rozkládací podsady, které použijeme několik let za sebou a uspoříme tím nemalý peníz z táborového rozpočtu. Ve stanu jsou umístěna dvě lůžka, asi 40 cm od sebe oddělené uličkou na jejímž konci naproti vchodu je polička na věci pro oba táborníky. Pod postelí jsou rohože z dřevěného materiálu, slouží pro uložení kufrů. To v případě, když celý tábor stojí přímo na půdě a ne na dřevěných, vyvýšených podiích. Ideální je ještě do stanu přidělat věšák na stále používané oblečení a šňůru na sušení utěrek, ručníků …
   Na vhodném místě táborového náměstí postavíme stožár pro státní vlajku. Bezprostřední okolí stožáru je vhodné vyčistit a ohraničit prostor pro tabu veškeré činnosti. Do takového prostoru některé tábory umístí svou další táborovou symboliku ( špalek se sekerou ).
   Pozor - nezaměňovat s dřevárkou
   Kuchyň stavíme po větru, ale hlavně aspoň 20-30 m od prostoru táborového náměstí. Ráno a večer při případném vaření v době nočního klidu, jsou velice zřetelně slyšet všechny zvuky kuchyně. Nejlepší místo by bylo poblíž pitné a užitkové vody. Pozor na jiskry z komína. Kuchyňská kamna stavíme, nebo sháníme, podle počtu osazenstva na táboře. Hlavně musí dobře táhnout. Stoly, odkládací police, skříňky na nádobí, musí být dnes samozřejmostí, zrovna jako jejich čistota.
   Ke kuchyni patří také vsakovačka - díra v zemi vyskládaná kameny, nahoře pak hrst trávy nebo sena. Jak už název napovídá, vyléváme sem veškeré tekuté odpady z kuchyně. Voda vsákne a mastnota zůstane na povrchu, odkud ji jednou za čas s horní vrstvou vyhodíme, nebo spálíme.
   V kuchyni by měl vládnout jeden člověk, zodpovědný hlavně hygienikovi a vedoucímu tábora. Bohužel je to v dnešní době nutnost.
   Pro kuchyň a jídelnu (ideální stav je mít tyto dvě zařízení vedle sebe) vyčleníme jeden velký vojenský stan. Samozřejmě pokud máme nějaký přístřešek z krajinek, nebo přímo jinou stavbu je dobře. V době jiného zaměstnání můžeme takto krytou jídelnu použít na spoustu dalších činností.
   WC - latriny, stavíme také na místě ležícím po větru a dále od stanů. Vybíráme takové místo, aby nezatékala všechna povrchová voda přímo do díry a nevyplavovala tak obsah latriny. Nejjednodušší typ latriny je tzv. Turecký záchod. Na jámu hlubokou 60 cm a širokou 100 cm položíme dvě prkna asi 15 cm široká s mezerou 30 cm. Před ně zatlučeme kůl, 70cm vysoký, sloužící účastníkovi seance k zachycení nad jámou. Kromě této varianty na stání ,možno vymyslet sedačku.
   Další varianta latriny je ve dřevě, jednomístná, případně několikamístná, oddělená od sebe neprůhlednou stěnou. Samozřejmostí také je zaclonění latriny od okolního světa, můžeme provizorně použít natažené provazy mezi stromy, na ně pověšené celty, nebo sáhneme po osvědčených krajinkách a vytvoříme dřevěné dílo jménem kadibudka.Vchod je buď zalomený (varianta z celt), nebo kryté dveře.
   Při stavbě latriny se musíme především řídit požadavky příslušných hygienických služeb a Vyhláškou o zotavovacích akcích (106/2001 a 107/2001) ,TZN. podle počtu účastníků je i počet latrin, zvlášť pro personál, holky, kluky , také někde požadují zasypávat průběžně výkaly hlínou. Proto je třeba s Hygienou vycházet po dobrém.
   Odpadovka je také velice potřebná táborová stavba. Jámu o rozměrech 1x1x1 m plníme pouze nespalitelnými odpadky a vždy ji musíme ohradit a po zasypání ještě doporučuji označit její místo.Toto zařízení je možné také nahradit pronajatým kontejnerem na odpadky, který nám po skončení tábora technické služby odvezou. Není to příliš zálesácké řešení, ale je to ústupek ochraně přírody, tak se moc nevzpírejte.
   Studánka. Krásné místo. Většinou oáza klidu a čerstvého vzduchu. Při úpravě povrchového pramene odhrabte okolo veškerý nepořádek, zpevněte okolí kameny jamku prameniště vyberte od hlíny do patřičné hloubky. Na dno uložte větší kameny, zasypte pískem. Odtok veďte trubkou, nebo korýtkem na místo, odkud hodláte odebírat vodu. Nespoléhejte se na to, že vodu budete nabírat přímo z ošetřené jamky prameniště. To byste se načekali.
   Vodu před použitím si nechejte schválit na hygieně, nebo aspoň zajistěte zkrácený rozbor vody. To je to nejmenší, co pro Vaše členy můžete udělat.
   Umývárka- opět záleží jen na Vaší nápaditosti. V zásadě musíte ale dodržet několik podmínek. Vycházejte z počtu osadníků, také přítomnost tekoucí vody je žádoucí. Někde jsou problémy s Hygienou, která nepovoluje stavět umývárku na potoce a hlavně z něj brát vodu na mytí. Můžete se rozhodnout vodu z potoka přehradit a tím ji také využít na koupání v průběhu tábora.
Takže nejdřív konzultovat s OHES ,jejich připomínky pak zakomponovat do stavby.
   Sklípek, zásobárna, špajz, sklad jídla - můžeme vybudovat uzavřený sklípek ve svahu u potoka, na kraji lesa ve stínu lze postavit třeba chajdu drnovou, nebo využít jinak nepoužívaný stan mimo prostor táborového náměstí. Je hodně variant , co a jak vymyslet, základem je však uchovat potraviny v chladu, suchu, a zajistit před nenechavci všeho druhu.
   Táborový kruh – místo posvátné používané po dobu tábora pro pořádání slavnostních táborových ohňů - viz. dále ohně slavnostní. Umístěný je mimo táborové náměstí, dostatečně vzdálen od stanů a zároveň od lesa. Kruh je zbaven drnů a obložen kameny, může být jednoduchý nebo dvojitý.
   Strážní věž stavíme podle vyspělosti táborníků, zkušeností oddílů. Má z ní být vidět na prostranství tábora a v hlídkové činnosti je to příjemné zpestření. Může být spojena s bránou, může být také mimo tábor a přes rok ji třeba nechat využívat myslivce coby posed.

j) ovládání, znalost a údržba táborového nářadí
Základní táborové (zálesácké nářadí):
   -sekyra, délka topůrka 30 - 40 cm, opatřená koženým pouzdrem. Vždy ostrá a používaná pouze ke zpracování dřeva, nebo zatloukání hřebíků. Nikdy se nezasekává do země či živých stromů, neodkládá se do trávy. Podle potřeby opět rozdělujeme na sekery kanadské (klasická sekerka se kterou mohou pracovat všechny děti), pantok- dlouhé toporo ( asi 1 m ), ke štípání menších polen, štípací je ve tvaru klínu na toporu a podle názvu použijeme na štípání větších průměrů polen.
Při nákupu nové sekery prohlédneme nejdříve toporo. Vyřadíme všechny, které mají toporo naštíplé, sukovité, pokroucené, či jinak vadné. Při výběru železa pak nutno zjistit a obhlédnout, zda není prasklé(v oku, ostří). Také na způsob zajištění topůrka v oku sekery. Ostří sekery by mělo mít mírně klínovitý tvar, bohužel, z žádných seker na trhu jsem ještě neviděl dobře vykutou sekeru. Proto je nutné sehnat po koupi ještě nějakého odborníka přes černé řemeslo, který tuto novou sekeru dotvoří.
Při broušení sekery postupujeme takto: nejdříve pilníkem opilujeme vzniklé zuby a pak brouskem, krouživým pohybem zabrousíme ostří. Ne však tak, aby bylo moc jemné a ohrnovalo se na druhou stranu.
Zaseknutá sekera ve špalku u stožáru (nebo na jiném význačném místě tábora) symbolizuje započatou práci
   -mačeta- v podstatě se jedná o velký nůž, je samozřejmě určen na jiné použití. Dá se jí nahradit i sekera.
   -nůž má mít u sebe každý muž (zálesák). Udržujeme ho stále ostrý v koženém pouzdře. Není na parádu, ani zbraní a už vůbec ne sportovním nářadím na házení do stromů, nebo kůlů. U nože začíná poměr k ostatním táborovým nástrojům. Nedovolme svým svěřencům, aby jej zabodávali do země, nechávali pohozený po zemi. Snadno rezaví a ještě se o něj může někdo jiný zranit. Neslouží jako otvírák na konzervy, láhve, na páčení čehokoliv a už vůbec ne na opékání buřtů na ohni. Nožem řežeme vždy od těla, od sebe. Pokud s ním krájíme, tak raději na „prkýnku“. Broušení: obrousíme ostří jemným pilníkem, zabrousíme tím vzniklé zuby a ohrnuté ostří. Na jemném brousku, pokapaném olejem brousíme jednu stranu a potom i druhou. Brousíme jemným šroubovitým pohybem a jemně přitlačujeme. Pozor, aby se nevytvořila jehla - přebroušená hrana, která se snadno zlomí. Ostří se zkouší zaříznutím do proužku papíru. Má být přeříznut bez ohnutí.
   -polní lopatka se používá k terénním úpravám. Odkládáme ji vždy očištěnou na suché místo, popř. do koženého pouzdra.
   -šňůra - bez ní se neobejdeme. Vhodnější je pletená před kroucenou. Má být ohebná, pevná a nemá se samovolně kroutit.
   -zápalky přechováváme v nepromokavém úkrytu.
   Dalším nářadím je pila, nástroj používaný k řezání dřeva a kovů. Dle tvaru a použití rozeznáváme pily jednomužné (řeže v jednom směru) a dvojmužné (řežou v obou směrech).
   Na táboře můžeme použít neběžnější typ pily pro táborové práce, pilu obloukovou, na řezání polen, případně na kácení menších soušek. Vyrábí se v různých délkách od 70 – 100 cm. Pro děti je vhodná „ osmdesátka – devadesátka „. Další typ pily je tzv. kapr, neboli břichatka. Je to pila z kategorie dvoumužných a jinak se s ní ani řezat nedá. Použijeme ji na kácení větších stromů a silnějších dřev. Je dlouhá asi 1,5 m. Pokud se s ní naučíte dobře pracovat, je skvělá na zarovnávání větších ploch ze dřeva,např. podsad. Mezi typicky jednomužné pily patří různé stolařské ocasky, rámovky apod. Dobře poslouží na jemné stolařské práce, ale jenom tomu, kdo se s ní opravdu naučí. Pro většinu menších i větších členů práce s ní znamená problém s rovným řezem. Aby nám pila dobře sloužila, je třeba se o ni starat. Před rzí chráníme list potřením olejem, nebo vazelínou. Když s rámovými pilami nepracujeme, povolíme okamžitě list, nikdy ji nenecháváme zbytečně se povalovat po zemi. Při přepravě, nebo dlouhodobém uložení balíme list do silnějšího papíru, nebo plátna a převážeme. Při přenášení pilu neseme zuby směrem k zemi, ale více se nám osvědčilo nosit ji na rameni, zuby dozadu. Pilu pravidelně brousíme, pamatuj, že každé tupé nářadí nadělá více problémů, než ostré. Broušení pily: -zarovnání zubů na stejnou výšku, upravení rozchodu zubů tzv. šraňk, nabroušení odvrácených plošek na stejnou stranu vykloněných zubů. K broušení zubů potřebujeme trojhranný pilník, na upravení rozehnutí zubů tzv. šraňkovací kleště.
   lopata, krumpáč, kosa, hrábě, palice, klín, kladivo, šroubovák, kleště,... platí podobné zásady jako u výše zmíněného nářadí.

k) praktické použití uzlů, zámků a zakončování lan
   Je nutné znát alespoň těchto deset uzlů a jejich praktické využití: 1.očko, 2.osmička, 3.lodní smyčka, 4.liščí smyčka, 5.prusík (dvojitý prusík), 6.ambulanční uzel, 7.zkracovačka, 8.dračí smyčka, 9.jednoduché (pevné) poutko, 10.protisměrná spojka neboli u-i-a-a.

6. Přesunové prvky

   podmínky Zálesáckého minima

a) vyprusíkování a slanění
Postup prusíkování: na svislém lanu uvážeme tři tzv. "prusíky" dvojitým prusíkovým uzlem. Nejvýše uvázaný prusík slouží k zajištění lezce připnutím k prsnímu úvazku, spodní dva prusíky používáme jako oporu pro nohy. Povolováním prusíků a posouváním po laně vzhůru se lezec pohybuje. Slaňování probíhá opačným postupem.
Stačí vyprusíkovat a slanit pět metrů.

b) znalost používání jízdních řádů
   V zásadě používáme jízdní řád ne starší jednoho roku, bez vytrhaných listů a čitelný. V rejstříku nalezneme výchozí a cílovou stanici, u které nalezneme číslo tratě a podle tohoto čísla nalezneme příslušné stránky s jízdním řádem v určitém úseku. Zde vyhledáme výchozí a cílovou stanici a časy, ve kterých zde projíždějí spoje.

c) znalost BESIPu pro chodce
Zásady: po chodníku se chodí vždy vpravo, po vozovce se chodí vlevo (proti směru jízdy vozidel), větší počet chodců jde po vozovce vpravo v zástupu či dvojstupu, vedoucí jde vždy na konci zástupu. Za snížené viditelnosti je třeba pochodový útvar vhodně osvětlit - viz "Pravidla silničního provozu".

d) znalost BESIPu pro jízdu na kole
Jestliže ovládáme jízdu na kole, dodržujeme tyto zásady:
   - kolo musí být vybaveno podle vyhlášky č. 41/84 Sb. (novela 248/91 Sb.) , tj. dvě funkční brzdy, zdroj el. proudu (dynamo), účinné blatníky, zvonek, vpředu bílé světlo, vzadu červené světlo, vzadu červená odrazka, oranžové odrazky v drátech kola, žluté odrazky na stupačkách, zaslepené koncovky řídítek.
   - po čas jízdy musí být nohy na stupačkách a ruce (či alespoň jedna) na řídítkách,
   - cyklista se řídí "Pravidly silničního provozu",

e) překonání dvojité lanové lávky
   Dvě lana nad sebou natažená mezi stromy. Zdolává se posouváním nohou "krok sun krok" po spodním laně. Horní lano slouží k držení rukama. Jištění prsním úvazkem přes karabinu na horní lano.

f) překonání překážkové dráhy
   Tj. přeskočení příkopu (potoka) o šířce minimálně 1,5 m, přeběhnutí kladiny o délce minimálně 4 m, prolézání oknem (otvorem), plazení minimálně 5 m, zdolání překážky vysoké minimálně 1,5 m, vyšplhání do 5 metrů po laně či po tyči.

   Podmínky Zálesácké cesty znalostí

a) vyprusíkování a slanění
   Postup prusíkování: na svislém lanu uvážeme tři tzv. "prusíky" dvojitým prusíkovým uzlem. Nejvýše uvázaný prusík slouží k zajištění lezce připnutím k prsnímu úvazku, spodní dva prusíky používáme jako oporu pro nohy. Povolováním prusíků a posouváním po laně vzhůru se lezec pohybuje. Slaňování probíhá opačným postupem.
   Stačí vyprusíkovat a slanit deset metrů.

b) přehled stupňů obtížnosti v horolezectví a znalost jejich určení
Stupně obtížnosti:
   1. stupeň - malá obtížnost. Nejjednodušší forma lezení - ne již chodecký terén, rukou se používá k udržení rovnováhy, začátečníci již potřebují jistit lanem. Lezec nesmí trpět závratí.
   2. stupeň - střední obtížnost. Nutné správné lezení po stupech a chytech (dodržení zásady tří opěrných a záchytných bodů). Pro zdatné lezce většinou ještě schůdné bez lana. Jistí-li se, pak dodržovat zásady řádného sebezajištění.
   3. stupeň - dost velká obtížnost. I zdatní lezci se již obvykle jistí, občas jsou nutné body postupového zajištění na delších exponovaných úsecích. Kolmá místa nebo převisy s dobrými chyty vyžadují již značné úsilí. Je nezbytné správné zacházení s lanem a znalost techniky slaňování. Lezci musí mít potřebný horolezecký materiál. Tento stupeň představuje horní hranici pro příležitostné lezce.
   4. stupeň - velká obtížnost. Začíná lezení obtížnějšího zaměření. Je nutné bezvadné lezení se sebezajištěním. Na delších úsecích zřizujeme obvykle několik bodů postupového zajištění. Cesty vyžadují dobrou lezeckou výzbroj. Jsou určeny jen zkušeným lezcům s pravidelným tréninkem.
   5. stupeň - značně velká obtížnost. Postupové prostředky jištění jsou pravidlem, používá se většinou dvojitého lana. Terén vyžaduje sílu a vynikající lezeckou techniku. Jen pro velmi dobré a vytrvalé lezce s velkými zkušenostmi.
   6. stupeň - mimořádná obtížnost. Velmi malé chyty a stupy vyžadují neobyčejnou sílu v prstech. Velké zatížení spojené s minimální možností odpočinku. Vyhrazeno pro lezeckou elitu. Volné lezení se často kombinuje s lezením s umělými pomůckami a pak se používá velkého počtu jistících prostředků, karabin, i žebříků.
   7. stupeň - výstup neobyčejně obtížný. Lze přelézt jen na základě mimořádného tréninku a schopností v oblasti akrobatického lezení.
   Vyšší stupně - pro ně platí v podstatě znaky sedmého stupně. Čím je výstup obtížnější, tím méně chytů a stupů zde nalézáme a jejich rozměry jsou menší. Přibývá míst, která lze přelézt pouze dynamicky a návrat slézáním není možný. Může být i větší převislost terénu.
   Pro splnění tohoto prvku je nutné překonat skálu minimálně 2. stupně obtížnosti.

c) znalost zásad jištění a signalizace při lezení a sestupu

d) znalost systému jednoduché, dvojité a šikmé lávky a jištění na nich
Jednoduchá lávka - jedno lano natažené mezi stromy.
Dvojitá lávka - dvě lana nad sebou natažená mezi stromy. Jištění prsním úvazkem přes karabinu na horní lano. K této karabině je připnuté třetí - jistící lano, kterým se dá lezec přitáhnout k jednomu z konců lávky v případě, že mu dojdou síly.
Šikmá lávka - jeden konec lana je umístěn výše než druhý, nejlépe na kopci. Dolní konec se ukotví na stromě pod kopcem. Lezec se spouští po kladce umístěné na šikmém laně uvázán přes karabinu na prsní úvazek. Lezec spouštějící se dolů je v polovině lana jištěn příčným lanem protaženým karabinou. Příčné lano drží na obou koncích "brzdiči - záchranáři". Při dojezdu kladky k jistící karabině povolují tito lidé lano až ke konci lávky. Důležité je, aby lávka končila tak vysoko, aby nedošlo ke zranění spouštěného.

e) překonání jednoduché a dvojité lávky
   Jednoduchá lávka se překonává buď ručkováním - lezec se drží pouze rukama a posunuje se po laně. Sunutím - lezec se drží rukama i nohama, které má překřížené na laně. Stačí překonat lávku dlouhou minimálně 5 metrů a od země vzdálenou alespoň 2 metry.
   Dvojitá lávka se překonává tak, že lezec ručkuje rukama po horním laně a po spodním laně posouvá nohy "krok sun krok". Pro splnění stačí překonat lávku dlouhou deset metrů umístěnou ve výšce minimálně tři metry.

f) překonání šikmé lávky pomocí kladky či karabiny a sunutím
Viz bod d) s tím, že může dojít k výměně kladky za karabinu. Používáním karabiny při sjezdu po šikmé lávce se ničí lana.

g) znalost vodáckých zásad, typů lodí a jejich údržby
Zásady: -před jízdou po řece nejprve prostudovat mapu jejího toku (tj. obtížnost, jezy, tábořiště, pitná voda),
   -kontrola lodí a vybavení před jízdou,
   -určení denních tras a tábořišť,
   -neznečišťování vody, tábořišť,...
   -nesjíždění neznámých jezů
   -neplašení vodních živočichů,
   -užívání vodáckého pozdravu "Ahoj" při potkání jiných lodí nebo tábořišť vodáků.

Typy lodí :
   -sportovní např. kánoe uzavřená, kajak, raft, osma, plachetnice
   -cestovní např. kanoe, pramice, nafukovací člun,...
Údržba před jízdou zkontrolujeme, zda nedošlo během uskladnění či přepravě k řece poškození trupu lodi. Doplníme chybějící vybavení - sedačky, houbu na vybírání zateklé vody, provázky na spouštění lodi na jezech, oka na přenášení lodí, ...
Údržba po jízdě - zkontrolujeme poškození vzniklá za jízdy, vysušíme lodě, zalaminujeme případné díry či praskliny, opravíme poničené vybavení, opravíme pádla, ...

h) jízda na některém typu lodi
   Kanoe: V předu sedí tzv. háček, vzadu kormidelník, tzv. kotrč. Uprostřed může sedět nutná zátěž, tzv. porcelánek. Předem si háček a kotrč musí domluvit, kdo na které straně bude pádlovat. Kotrč určuje směr jízdy. Háček hlásí vyčnívající kameny, mělčinu či jiné překážky. Háček se řídí pokyny kotrče. Bagáž musí být v lodi uložena tak, aby se nekývala a nenarušovala tak stabilitu lodi. Musí být zabalená pokud možno vodotěsně pro případ deště nebo převrhnutí lodi, tzv. udělání se.
   Pro splnění tohoto bodu je nutné sjet řeku v délce alespoň pěti kilometrů v jednom kuse.

i) praktická znalost plavání a skoků do vody
Základní druhy plavání: prsa, kraul, ouško. Prsa styl vhodný na dlouhé tratě neboť se plavec brzo neunaví. Kraul rychlý styl vhodný na krátké tratě. Ouško plavání bokem, jedna ruka pod vodou druhá může držet předmět nad vodou.
   Pro splnění je nutné uplavat 50 metrů alespoň dvěma styly.
   Neplaveme v toku který neznáme, pod jezem a na dlouhé vzdálenost jestliže nemáme patřičnou kondici.
   Před plaváním se vždy osmělíme, aby nedošlo k teplotnímu šoku.
Skoky do vody -neskáčeme do neznámé vody
   -neskáčeme z mostů či jiných zakázaných míst
   -přesvědčíme se, že v místě, kam chceme skočit nikdo neplave
   -před skokem se osmělíme vodou, hlavně v oblasti zátylku a srdce
   -neskáčeme do vody po delším pobytu na slunci

j) plavání s předmětem nad hlavou
   S předmětem, který se nemá namočit plaveme styl ouško, tzn. na boku s tím, že ruka s předmětem je nad hladinou. Výhoda tohoto stylu = možnost vystřídání rukou.
   Nutné uplavat minimálně 50 metrů a nenamočit předmět.

k) prokázání znalosti lyžování a přesun na sněhu a ledu

   Ke splnění tohoto bodu je nutné prokázat umění v pohybu na lyžích buď sjezdovkách či běžkách. Na běžkách je nutné zdolat trasu dlouhou 5 kilometrů, na sjezdovkách sjet alespoň červenou sjezdovku (červená je označení obtížnosti).
Přesun na sněhu chůzí, na lyžích, sněžnicích, sáňkách, bobech, pekáčích, duších, skibobu atd.
Na ledu buď kloužeme nebo bruslíme nebo používáme mačky.

7. Branně-tělovýchovné prvky

   podmínky Zálesáckého minima

a) znalost a použití postupových tvarů

Dva základní postupové tvary jsou:
   zástup kdy jednotlivci či dvojice jdou za sebou (to znamená, že druhý kouká na záda prvnímu, atd.) Používá se při přesunech po silnici, v hůře dostupném terénu (např. ve sněhu), na úzkých horských stezkách.
   Řada, kdy jednotlivci stojí bok po boku vedle sebe, se používá především při nástupech.

b) znalost a použití lesních signálů (K - káčka)
"Káčka" jsou krátká písknutí či houknutí, která znamenají: jedno K - kde jsi, dvě K - stůj, tři K - ke mně

c) znalost a použití šifer
   Základem pro každou šifru je, že ten, kdo ji píše, i ten, kdo ji dostává, má stejný klíč. Šifruje se bez čárek a háčků nad písmeny.
   Například mřížka: Obdélníky s tečkou znázorňují část mřížky (výsek) s tím, že chybějící část obdélníku určuje jeho polohu v základní mřížce a tečka určuje polohu písmena v obdélníku základní mřížky.

d) praktická střelba ze vzduchovky
Zásady: 1) vždy posloucháme pokyny vedoucího střeleb
   2) nikdy neotáčíme hlaveň zbraně proti lidem. Hlaveň zůstává i při nabíjení otočená směrem k terčům.
   3) nikdy hlaveň nepokládáme na zem (natož do písku)
   4) z místa střeleb střelci neodchází beze svolení vedoucího střeleb
   5) prostor střelnice musí být vždy zřetelně vyznačen
   6) ostatní osoby stojí vždy za střílejícími
   7) střílí se vždy na předem určené předměty
   8) za činnost na střelnici odpovídá vedoucí střeleb
   9) nabitou zbraní míříme na cíl tak, že spojíme pomyslnou přímkou oko, mušku, hledí a cíl do jedné roviny
   10) při poloze v leže pokrčíme jednu nohu, aby se nám lépe leželo a loket zapřeme o podložku

e) hod předmětem na cíl

f) znalost pohybových her
   Stačí znalost pěti pohybových her - vybíjená, kopaná, pískaná, Škatulata hejbejte se, na schovávanou.

g) absolvování soutěží či závodů pořádaných jinými středisky
   Například Podzimní setkání oddílů, Velikonoční beran, Výprava na Severní pól,...

   Podmínky Zálesácké cesty znalostí

a) znalost pochodových značek a splnění terčového závodu
   K orientaci v terénu využíváme: turistických značek, pochodových (pro stopaře), které se skládají z větviček, kamínků nebo se ryjí ostrým předmětem do země. Nikdy se však nemalují ani nevyřezávají na stěny domů, ploty a stromy.
   Terčový závod je denní či noční závod v terénu, kde jsou určeny různé body, které musí každý závodník vyhledat pomocí azimutu či jiných zadaných kritérií. Na bodech se provádí kontrola rozhodčím, utržením kontrolního lístku či zadáním úkolu. Tento závod je obyčejně časově limitován.

b) natažení linky a zapojení polního telefonu
   Natažení linky PK (polní kabel, zelená dvojlinka) se provádí tak, že linku vedeme terénem tak, aby nám kabel nebránil v činnosti a v terénu byl maskovaný. Kabel vedeme tak, aby se nelámal, nevedl přes ostré hrany nebo nebyl mechanicky namáhán. Pokud kabel vede přes cestu, zakopáváme ho nebo zdviháme pomocí kůlů do výše minimálně 3 metrů. Je-li kabel veden přes silnici je zdvihán do výše 4 - 5 metrů. Další překážkou jsou vodní plochy, nad kterými kabel vedeme pomocí sloupů, na větších tocích vedeme kabel po mostě.
   Zapojení polního telefonu: zapojujeme ho pomocí stlačných svorek, do kterých zapojujeme polní kabel.
   Navázání telefonního spojení: na svém přístroji zatočíme alespoň třikrát kličkou, která je na boku přístroje, tím dochází k vyzvánění u druhého účastníka. Při hovoru stlačujeme plošné tlačítko v rukojeti sluchátka. Hovor zakončujeme slovem "Konec".

c) ovládání radiostanice a předání zprávy
   Nejdříve radiostanici uvedeme do provozu, poté naladíme předem dohodnutý kanál. Zaklíčováním (vysíláním) se přesvědčíme o funkčnosti radiostanice (zašumí, na display naskočí značka nebo se rozsvítí příslušná kontrolka). Předem dohodnutý volací znak protější stanice vyvoláváme třikrát po sobě a poté dvakrát vyvoláváme svůj volací znak. (Např. Sokol, Sokol, Sokol, já Orel, Orel). Pakliže se protější stanice neozývá volání znovu opakujeme. Dojde-li ke spojení předáme stručnou a krátkou zprávu, kterou příjemce potvrdí. Hovor zakončí oba účastníci slovem "Končím".
   V případě, že na Vaše kanále již probíhá hovor, nepřerušujeme ho ani do něj nevstupujeme, pouze zažádáme slovem Break (čteno "brejk") o umožnění vstupu do tohoto kanálu. Slušností již hovořících účastníků je na tuto výzvu umožnit žadateli odvysílání krátké zprávy.
Upozornění: u občanských radiostanic je 9. kanál vyhrazen pro nouzová vysílání, tzn. spojení na policii, hasiče, záchranku, ...
   Při jakémkoliv radiovém spojení je nutné dodržovat "hovorovou kázeň" = nepoužívat dlouhé věty, sprostá slova a jiné výrazy, které nejsou vhodné pro cizí uši. Je nutné mít stále na paměti, že veškerý radiový provoz je sledován republikovým radiovým dozorem.

d) znalost Morseovy abecedy a její praktické používání
  Použití morseovy abecedy: písemně, akusticky a opticky.

e) znalost šifer
  "Mřížka" viz Zálesácké minimum.

f) znalost a osvojení základních prvků sebeobrany
   Obrana proti -škrcení ze předu i ze zadu, útoku nožem, kopům a úderům, držení ze předu, ze zadu, úderu holí, úchopům za oděv.
   Splnění tohoto bodu předpokládá praktickou zkoušku a provedení. Odkaz na literaturu "Sebeobrana - sebeobranné umění pro každého", Lebeda, A. A., nakladatelství Olympia, 1979

g) znalost teorie a pravidel bezpečnosti při střelbě ze vzduchovky, luku, praku, špiček a šipek
   Střelbu ve všech případech provádíme ve vyhrazeném prostoru na předem zadaný cíl, tzn. terč.
Hlavní zásadou při střelbě je neotáčet se se zbraní od terče, nestřílet po čemkoliv živém, poslouchat pokyny vedoucího střeleb.

h) střelba ze vzduchovky, luku, praku, špiček a šipek na terč
   Střelba z luku - střílí se do terče z měkkého materiálu (matrace, polystyren), aby nedocházelo k poškození šípů. Šíp vkládáme do luku tak, aby tětiva zapadla do zářezu na konci šípu. Dbáme na to, aby poloha stabilizačních plošek šípu (tzv. křidélek) nebránila vystřelení šípu, tzn. žádné křidélko nesmí být kolmé na luk, aby nedošlo k jeho utržení při vystřelení.
   Střelec napíná tětivu se šípem v úrovni očí. Vnitřní stranu předloktí si musí střelec chránit před švihnutím tětivy.
   Střelba z praku -  při střelbě z praku napínáme gumu s předmětem - nejlépe kamínkem - sevřeným palcem a ukazováčkem, který přitahujeme k sobě. Míření provádíme pohledem přes vidličku praku na cíl. Napnutá guma musí být v rovině s tímto pohledem.
   Špičky:špičkou (bodcem, hřebem) vrháme do kůlu či desky, nikdy ne do živého stromu. Špičku uchopíme tak, aby hrot směřoval do dlaně a palec ležel na těle špičky. Vrh provádíme napřažením ruky za hlavu a prudkým švihem na cíl.
   Šipky: šipku uchopíme palcem, ukazovákem a prostředníkem (do takzvané špetky) a vrhneme přímočaře od svého ucha směrem k terči.

i) znalost zásad hlídkové činnosti a její řádné plnění
   Hlídková činnost se dělí na denní a noční. Každá hlídka musí být seznámena se svými povinnostmi a informacemi, co smí a co nesmí.
Hlídka denní -hlídka nesmí opustit tábor
   -hlídka je složená minimálně ze dvou členů
   -pokud hlídka zjistí pohyb cizích osob v táboře či jeho okolí upozorní vždy jeden člen hlídky svého vedoucí (vedoucího dne)
   -je-li tábor napaden cizí osobou (osobami), jeden z hlídky dá okamžite vedet vedoucím, druhý člen hlídky nikdy neodporuje cizím osobám a snaží se jim prozatím vyhovět. Taktéž se snaží zapamatovat jejich tváře a oblečení pro případ hlášení napadení tábora na policii.
   -během služby hlídka nesmí vpustit žádnou cizí osobu do tábora
   -návštevy hlídka hlásí svému vedoucímu (vedoucímu dne)
   -hlídka se přebírá po večerním rozkaze a pravidelně se střídá
Hlídka noční -platí pro ni priměřené zásady denní hlídkové činnosti
   -obchází celý tábor v nepravidelných intervalech
   -nikdy se členové hlídky nesmí rozdělit
   -prochází spíše tmavými místy, aby nebyla videt
   -nespí
   -při buzení další hlídky, vyčká, až se nová hlídka pořádně vzbudí
   -hlídka by měla mít u sebe baterku a píštalku

j) znalost a dodržování táborového rádu, režimu dne a denního rozkazu
   Stanoví pravidla vztahu mezi osobami podílejícími se na pořádání tábora, jejich povinnosti a práva. Všichni účastníci tábora jsou povinni se řídit předem určeným táborovým řádem, režimem dne a denním rozkazem.

k) splnění nočního orientačního postupu
   Noční orientacní postup na minimálně 10 km s orientací v terénu podle buzoly, mapy a okolí. Je zadán výchozí a cílový bod.

l) splnění nočního orientačního závodu
   Závod na minimálně 10 km s orientací podle buzoly, mapy nebo orientačních bodů na stanovený čas s plněním úkolů během trasy. Na trase jsou kontrolními body.

m) znalost pohybových her
   Stačí znalost deseti pohybových: vybíjená, kopaná, pískaná, Škatulata hejbejte se, na schovávanou, volejbal, přehazovaná, badminton, na jelena, král vysílá své vojsko ...

n) absolvování S.T.O. příslušné věkové kategorie
   Individuálne dle propozic ke každému závodu S. T. O.

8. Zájmové prvky

   podmínky Zálesáckého minima

a) znalost spolecenských her
   Stačí znalost pěti společenských her, například tichá pošta, slovní kopaná, elektrika, hu hu, země město, Pepíčku pípni, kompot,   ...

b) znalost písnicek k táboráku
   Je třeba znát alespoň deset (trampských) písniček k táboráku, třeba Rodné údolí, Na Okoř je cesta, Zatracenej život, Bedna od whisky, Červená řeka, Holubí dum, Slavíci z Madridu, Ruže z Texasu, Tisíc mil, Loď John B,...

   Podmínky Zálesácké cesty znalostí

a) zhotovení samorostu
   Větvičku, klacek ci kořen, který nám připomíná např. nějaké zvíře, odřízneme a očistíme. Pomocí pilky, pilníku a dalších nástrojů si samorost přizpusobíme podle své představivosti. Pak ho přitlučeme na podstavec (prkénko). Nakonec ho natřeme bezbarvým lakem (aby zůstal v přírodní barvě) nebo nabarvíme podle své fantazie.

b) zhotovení sádrového odlitku stopy zvěře
   Nalezenou stopu nejprve důkladně a šetrně očistíme štetečkem. Kolem stopy vytvoříme ohrádku z pruhu pevného papíru a stopu posypeme sádrou. V misce si rozmícháme sádru - je důležité sypat sádru do vody. Ne naopak! Vzniklou hmotu nalijeme šetrně na stopu. Pro zpevnění mužeme do nalité sádry vložit třeba klacík. Po ztvrdnutí odlitek očistíme a omyjeme. Pokud odlitek natřeme, můžeme jej otisknout do husté sádrové kaše a získat tak věrný obraz stopy v přírode.

c) znalost zájmových her v místnosti i venku
   Deset her venku např. na schovávanou, král vysílá své vojsko, den a noc, závody (v běhu, skoku, plavání,...), tři lampy, najdi a dones, na jelena, na třetího, fotbal, vybíjená,...
   Deset her v místnosti, napr. slepá bába, tichá pošta, slovní kopaná, elektrika, hu,hu, země město, Pepíčku pípni, kompot, liptogram, hádání řemesel (činností), ...

d) znalost písnicek k táboráku
   Znalost 10 základních písniček ze Zálesáckého minima + dalších deset převážne trampských písniček k táboráku, jako jsou například Rosa na kolejích, Vlajka, Montgomery, Trempíci, Marnivá sestřenice, Valčíček, Little Big Horn, Buráky, Bláznova ukolébavka (Ovečka), Tři kříže.

e) zhotovení ci předvedení tvořivost z libovolných zájmových činností
   Např. zpěv, hra na hudební nástroj, vyšívání, háčkování, paličkování, práce s kuží, dřevem, sádrou i jinými materiály, hrnčířství, malování, kreslení, tancování, step, ...

9. Morální prvky

a) prokázání povahových vlastností vhodných pro zálesáka
   Vhodnými vlastnostmi jsou: čestnost, pravdomluvnost, kamarádství, skromnost, upřímnost, láska k přírodě, ochota pomoci druhým.

Praktické prokázání těchto dovedností:

a) postavení a přespání v letním bivaku
b) sebeovládání
   - držení hladovky 24 hodin je povoleno požívat pouze nápoje (nesmí se jíst bonbóny a žvýkačky)
   - držení mlčky 24 hodin
c) uvaření 1 litru vody včetne založení a likvidace ohniště za jednu hodinu
d) denní pochod na 15 km s minimálně třemi kontrolami

Podmínky: - aktivní vedení oddílu po dobu alespoň jednoho roku nebo vedení tábora s účastí minimálně třiceti dětí
   - minimálně 18 let věku
   - splnění ZM, Sviští stopy a Zálesácké pochodně a aktivní předávání znalostí
   - aktivní členství v Čs. Zálesáku minimálně 2 roky
   - aktivní účast na akcích ÚR ČSZ
Prezkouší se: - znalost stanov ČSZ
   - znalost dokumentace střediska (kronika, účetnictví, registrace, inventarizace majetku ...)
   - vybavení táborové lékárničky
   - přespání ve sněhu
   - provedení nástupu oddílu i tábora a předání hlášení
Přezkoušení provádí a splnění kurzu potvrzuje ÚR ČsZ.>

Metodiku zpracoval:

Petr Vystavěl a Petra Váchalová ze střediska Zálesák Praha západ L. P. 1997
Přepracoval : Jiří Bob Novodomský ze střediska Zálesák 10 Přerov L.P. 1999

Poslední aktualizace stránky proběhla  23.05.2002