Nebyl to nikdo jiný, než Karel May, který o nich řekl:

 

  „To snad je příliš silné slovo - zálesáci. Toulám se sice kolem Mississippi, poohlížím se tady, ale do westmana mám ještě daleko. Aspoň si myslím, že ten, kdo si tak chce říkat, musí něco umět... víc než Já."

Tak vida; ani takovému mistru nad mistry, jakým byl Vinnetouův bratr Old Shatterhand, nebyla skromnost vůbec cizí. A potom, také hodně věděl o přírodě, kde zálesáctví vzniklo. Věděl, kolik to vyžaduje umění, znalosti i námahy porozumět silám přírody, umět jich pro sebe využívat a přesto je nikdy neničit.

 Teď všakimg2.gif ruku na srdce. Víte doopravdy, co znamená to příliš silné slovo - zálesáci?

První osadníci proslutého Divokého západu vstupovali do skutečně divo­ké a nehostinné krajiny ve třech sledech. Ti první byli pionýři. kteří pronikali do neznámých krajů sami, na vlastni pěst. Jejich cestu na Západ také vroubilo mnoho prostých dřevěných křížů. Pionýři (vyslovuje se - pajnýrs), skutečně museli za všech okolností spoléhat jen sami na sebe.

Za pionýry pak postupovali zálesáci. Šli v osidlované krajině hlouběji, opravdu až za lesy. Bylo pro ně charakteristické, že na nově objevovaných územích stavěli sruby a srubové osady jako záchytné body pro průkopníky - pionýry, kteří se do srubů uchylovali v nouzi, tedy při nepříznivém počasí a také před útoky Indiánů, kteří s opravdovou nelibostí a ze zcela pochopitelných důvodů nesli ztrátu svých odvěkých lovišť. A tak když chtěli pionýři a zálesáci uchránit hranice svého prostoru „bílé civilizace", nesměli zastat za Indiány pozadu ve znalostech divoké přírody. Jinak by totiž nejen ve střetnutích, ale ani v divoké krajině vůbec neobstáli. Proto také, když mluvíme o zálesácích, máme na mysli zručnéa odvážné lidi, přivyklé životu v drsných podmínkách přírody. Konečně teď přichází řada na třetí vlnu osídlenců. Po stopách zálesáků přicházela hlavní vlna přistěhovalců. V krytých vozech přijížděli budoucí farmáři a začali obdělávat zabranou panenskou půdu úrodných prérií.